Chování

Delhi a Kala: každá je jiná

Přestože v ZOO Ústí nad Labem chováme pouze dva slony, jejich povahové vlastnosti a chování je značně rozdílné. Kala je fyzicky menší, nemá kly, pohybem je pomalejší. Díky své mentalitě a zkušenostem je však stále dominantní slon. Je klidná, vytrvalá, přemýšlivá, ale též tvrdohlavá a vychytralá. Delhi je fyzicky zdatnější, větší a silnější, má kly, pohybem rychlejší. Mentalitou lekavější, bojácná, neklidná, závislá na Kale.

Příklady z chování slonů, které jsou výsledkem dlouhodobého a trpělivého pozorování ošetřovatelů, kteří u slonů pracují:

Chování slonů na procházkách a volném prostranství

Kliknutím na fotku ji zvětšíte. Vzhledem k tomu, že na pavilon slonů dlouhou dobu přímo nenavazoval výběh a byly časy, kdy ani žádný výběh nebyl, přivykli sloni převádění a procházkám přímo v areálu ZOO a postupem času i mimo něj. Využívá se prostor Mariánské skály, která je v těsné blízkosti ZOO. To umožňuje pozorovat přirozené chování slonů v neohraničeném prostoru lesů a luk. Sloni jsou na procházkách zvyklí na neustálé popohánění svými ošetřovateli, protože mají tendence zpomalovat a zastavovat se. Proto když přijdou na louku či do lesa a zastaví se, jsou sloni chvíli neklidní z této změny. Drží se v těsné blízkosti ošetřovatelů a po chvíli poodstoupí a začnou se pást. Uklidní se a prozkoumávají okolí. Požírají trávu, plody, větve stromů. Dostávají se do stavu naprosté pohody a uvolnění. Samovolně se vzdalují a zase se přibližují. Také ale ničí a vyvracejí stromy, hrabou díry, zahazují se prachem, hlínou a kůrou. Drbou se o stromy a čelem zkoumají jejich pevnost. Vyvalují se v prachu nebo jen tak leží na louce. Při prudkém slunci vyhledávají spíše stín lesa. Dostávají se do stavu naprostého opojení až transu z volnosti. Pohybují se pomalu, opatrně a tiše. Dokáží se "maskovat" a dlouho nehnutě stát. Pokud jsou vyrušeni z tohoto klidu, sbíhají se k sobě a ke svým ošetřovatelům. Tyto výlety do přírody jim velice svědčí. "Vyčistí si hlavy", odbourávají tak stres, zlozvyky a některé nežádoucí stereotypy. Při návratu na cestu a do ZOO vždy chvíli trvá, než se dostanou zpět do reality a "vystřízliví". Teď zase musí nebo nesmí dělat to, co jim ošetřovatel nakáže.

Změny: Sloni jsou všeobecně velice konzervativní zvířata, a proto jakékoliv změny, které by mohly ovlivnit jejich chování, je třeba uskutečňovat pozvolna a nenásilně, aby si na ně sloni mohli zvyknout a nebáli se jich.
Strach: Sloni jsou plachá a lekavá zvířata. I přes veškerou snahu se občas v pavilonu, výběhu, ale zvláště na procházkách setkávají se zvuky, pachy, zvířaty, lidmi, stroji, prostředky a předměty, kterých se bojí a na které si prostě nezvyknou (sirény, letadla, helikoptéry, hlučné motory velkých aut, jeřábů, nakladačů apod., ale i třeba útočící, volně pobíhající pes). Podle možností se ošetřovatelé snaží zdroj takového vzruchu odstranit, vyhnout se mu, počkat až "přejde", případně slony odvést co možná nejdále. Pro slona je rovněž nepříjemná situace, kdy je takový vzruch těsně za ním. Slon se bojí, slyší ho, ale nevidí a má tendenci se otáčet k němu čelem. Ze zkušenosti se ošetřovatelé snaží vždy být v co nejtěsnější blízkosti slona, platí zásada odvést a uklidnit. Sloni přenášejí své chování na ošetřovatele a ošetřovatelé na slony. Je tedy důležité i v těchto situacích zachovávat klid.

Chování slonů ve stáji

Kliknutím na fotku ji zvětšíte. Pokud jsou sloni uvázáni, mají možnost se k sobě přiblížit, dotýkat se a komunikovat. Tuto potřebu má zvláště Delhi. Kala stojí většinou na svém místě v klidu. Delhi je naproti tomu v častém pohybu a neustále přešlapuje ze strany na stranu. Díky modernímu pavilonu jsou sloni přivázáni jen na nejkratší nutnou dobu, cca dvě až tři hodiny denně. V noci spí volně ve svých ložnicích, kdy jsou odděleni hydraulickými sloupy. Pokud se jedná o krmení, je Delhi rychlá, nenasytná až hamižná, Kala pomalá, váhavá a ležérní. Delhi se natahuje a snaží se Kale krmení ukrást. Při volném ve stáji využívá Delhi svou fyzickou převahu, dokáže Kalu odstrčit a přetlačit z výhodného místa. Občas se sloni přetlačují i hravým způsobem. "Zakousnou" se do sebe, omotají choboty a přetlačují se. Hlavně Kala si tak hraje. Delhi však hru kolikrát vezme příliš vážně a ta přeroste v drobnou potyčku. Uštědří Kale ránu klem. Následně k ní přijde, ránu jí očichává a pištěním a doteky se jí "omlouvá".

Chování slonů ve výběhu

Kliknutím na fotku ji zvětšíte. Kala má neustálé tendence ničit, je to pro ni jakási zábava a sport. Vymýšlí, jakým způsobem vyřadit z činnosti ohradník, zbourat palisádu, zničit beton na hraně příkopu, přelézt závoru do příkopu, likvidovat kmeny, hrabat jámy, ničit přístřešek či bránu. Delhi ji v destrukci ráda pomáhá svou silou. Nápad a způsob provedení však vymýšlí Kala.
Lehání ve výběhu: Přes veškeré zmínky v literatuře si sloni spontánně paradoxně často lehají na bok, rádi tak odpočívají, hlavně za slunného počasí a činí tak zvláště "do svahu". Pokud si lehne Kala, Delhi je vždy v její těsné blízkosti. Často ji pak přelézá a zalehává nebo si o ni drbe břicho. Hra, kdy mohutná Delhi zalehne Kalu a ta se zmítá a marně se pokouší vstát, končí, až když to dovolí Delhi nebo zasáhne ošetřovatel. Pokud si první lehne Delhi, Kala se ji takto popsaným způsobem snaží překračovat či zalehávat jen výjimečně a Delhi může vstát, kdykoliv se jí zachce. Často se stává, že sloni leží oba vedle sebe v těsné blízkosti a cítí se v této poměrně bezbranné pozici ve svém výběhu zcela neohroženě.